Něco málo o mně a mé závislosti

 

Jmenuji se Petr, mám 25 let , vystudoval jsem gymnázium a pomaturitní nástavbu a pracuji jako programátor.
Jsem doslova exemplární případ hráče. Věnoval jsem se hazardním hrám všeho druhu. Zde je krátký výčet toho, co vše se dá hrát o peníze:

  • Karetní hry (oko; mariáš; hercky; kupky)
  • Kostky(oko; mezi kozy)
  • Společenské hry ( člověče,nezlob se; kulečník; biliár; šipky; dostihy)
  • Sázky( kurzové sázky -TipSport,Chance;Loterie - Sportka... ;)
  • Automaty (Mincovní - Phoenix, Jocker, Daytona; Poker; Ruleta)


  • Většinu těchto her jsem hrával ve své oblíbené hospůdce spolu se svými kamarády. Z toho vyplývá, že v okamžiku kdy mi došly peníze se vždy našel někdo ochotný, kdo mi poskytl menší finanční půjčku.Ve většině případů se mi nepodařilo vyhrát vložené peníze zpátky a byl jsem nucen shánět peníze z jiných zdrojů. Přestože jsem jako programátor pobíral poměrně slušný plat, nestačilo to uspokojit mé finanční nároky. Byl jsem nucen půjčovat si peníze z různých zdrojů. Jenže toto řešení se neukázalo jako šťastné. Uvedu malý příklad:
    Předcházejícího večera jsem v kupkách prohrál asi 4 500,-.Z toho jsem měl 3 500,- půjčených od majitele hospody, který se rád zapojil do hry a rád zapůjčil nějaké peníze do hry. Vzhledem k tomu, že jsem musel peníze do dvou dnů vrátit, půjčil jsem si hned druhého dne 6 000,- korun.Už z toho je jasné, že jsem si nechal 1 500,- korun do další hry. Večer jsme se opět sešli a v klidu , při pivíčku , jsme začli trávit volný čas desetníkovým mariášem. Postupem času se sázka zvedla na korunovou a za necelou hodinu jsme začínali hrát karetní oko. Zpočátku se mi celkem dařilo a vyhrával jsem asi 1 300,- korun. Pak se objevilo v banku asi třiapůl tisíce.Hned první karta, kterou jsem dostal byla sedmička srdcová, která platí jako sedmička, desítka a eso. Rozhodl jsem se hrát o bank.Dostal jsem desítku, což znamenalo oko a už jsem viděl penízky pěkně u sebe.Bankéř otočil první kartu a měl krále, který se počíta za čtyři body.Další karta byla sedmička a poslední si vytáhnul desítku.Rezolutním hlasem oznámil "Ani OKO!" Byl jsem nucen opět si půjčit tisícovku od hospodského, abych mohl zaplatit bank.Díky tomu se můj dluh vyšplhal na 10 500,- během dvou večerů.

    Díky tomu, že jsem si vždy půjčil větší částku než jsem potřeboval na vyrovnání předcházejících dluhů, můj celkový dluh utěšeně narůstal. V jistém okamžiku jsem cítil, že je to již neúnosné, protože jsem si už neměl kde půjčovat dostatečné množství peněz, jsem se rozhodl svěřit se se svými problémy rodičům. Ti mi finančně pomohli a já začal navštěvovat staciónář v Ostravě, kde jsem se snažil překonat svou závislost, o které jsem si myslel , že ji v pohodě zvládám sám. Po třech návštěvách jsem byl přesvědčený, že jsem naprosto v pořádku a přestal jsem tam docházet. Mohu s čistým svědomím říct, že jsem po dobu necelých dvou let nehrál.
    Pak jsem změnil zaměstnavatele a přestěhoval se do cizího města. Tady jsem bydlel v podnájmu se svými kamarády z již zmíněné hospůdky. Jednoho večera ,jsme se rozhodli zajít si na pivo. Protože jediné místo kam se dalo jít byla herna, zamířili jsme přímo do jámy lvové. Předtím mi tohle prostředí nedělalo větší problémy i když jsem se mu radši vyhýbal. Po prvním pivu mi kamarádi navrhli, že si zkusíme společně zahrát. Chvíli jsem uvažoval a pak jsem na to přistoupil. Vhodili jsme do automatu každý dvě stovky a během necelé hodinky jsme vyhráli rovné tři tisíce. Spokojeně jsem šel domů s tisícovkou v kapse. Další večer se to opakovalu s tím, že jsme investovali větší částku a přesto jsme vyhráli každý pět stovek. Následujícího dne jsem spolu s nimi prohrál asi osm stovek a rozhodl se přestat.Mé předsevzetí mi vydrželo dva dny. Pak jsem již sám šel do herny a prohrál všechny peníze, které jsem měl na nájem a jídlo. Proto jsem si v práci vzal mimořádnou zálohu deset tisíc a pokusil se vyhrát peníze zpět.Zkusil jsem za dva tisíce Fortunu a šel na jedno pivo.Protože jsem měl asi 80 korun v drobných zkusil jsem štěstí na automatu. Něco málo jsem připsal nahoru a šel změnit.Nakonec jsem šel měnit asi 30 krát a vždycky jsem si říkal , že jsou to poslední dvě stovky, které jdu změnit. Odešel jsem asi ve dvě ráno, totálně bez peněz a začal uvažovat, kde je teď seženu. Procházel jsem městem a uvažoval, že přepadnu nějakou restauraci nebo hernu. Po třech hodinách procházky v mrazu, jsem si uvědomil, že jestliže udělám tohle, nikdy nebudu žít normální život.
    Proto jsem se rozhodl hned ráno zavolat psycholžce do ambulance, kde jsem se kdysi léčil a rozhodl se pro léčbu v Psychiatrické léčebně Opava.
    Úspěšně jsem absolvoval léčebný pobyt a momentálně již delší dobu nehraji. Jednak jsem si teprve tam uvědomil, kolik problému jsem si díky hraní vytvořil a ty mě psychicky ničily natolik, že jsem nebyl schopen věnovat se práci. Kolik jsem ztratil díky své blbosti peněz a co všechno jsem si mohl pořídit. Přestal jsem se stýkat s lidmi, kteří stále vedou stejný život jako já před léčbou. Zjistil jsem, že jim vůbec nechybím , protože kromě hry jsme neměli nic společného. A co je podstatné pro mě ?
    " ONI nechybí MI!"